O ostrově Poveglia kolují různé strašidelné pověry, ale pravdou je, že na něm byl lazaret pro osoby nakažené morem, které cestovali do Benátek. Stovky postižených tam jsou pohřbeni v masových hrobech a další tisíce byli spáleni na hranicích. Na začátku dvacátého století zde byl postaven ústav pro osoby s trvalým mentálním postížením, který ale nefungoval dlouho a byl brzy opuštěn. Budovy ústavu i stará zvonice zbořeného kostela, které zarůstají břečťanem a divokou vegetací tak tvoří opravdu bizarní kulisy, které spolu s historií vyzařují jedinečnou atmosféru. A tak jsme se na ostrov rozhodli vydat . . .   

 

Na ostrov je zakázán vstup, takže jsme museli pádlovat nepozorováni v noci na malém člunu který jsme si sebou přivezli. Člun musel být dost malý na to aby se vešel do podpalubního zavazadla do letadla, ale zároveň musel unést dvě osoby, zásoby vody, jídla, spacáky, karimatky a dva batohy s fototechnikou i dron, takže to byl trochu logistický oříšek a museli jsme trénovat u nás na rybníku  Trochu jsme podcenili lodní dopravu, která je mezi ostrovem a pevninou celkem divoká. Dále jsme měli různé zprávy o policejní hlídce na ostrově, takže cíl naší mise nebyl vůbec zaručen. Nakonec vše dobře dopadlo a my na Poveglii strávili noc a den, ostrov celý prozkoumali, natočili cca 3 hodiny videomateriálu a pořídili desítky fotografií.

Z natočeného materiálu jsem sesříhal 30 minut dlouhý dokument, pečlivě vybral hudební podkres a doplnil průvodním slovem.