O Maringotce

Sériově vyráběná maringotka je speciálně konstruovaný přívěs určený k tažení nákladním automobilem, traktorem nebo některými stavebními stroji. Maringotka má na podvozku shodném s běžným přívěsem postavenou kabinu určenou k pobytu osob. Konstrukce kabiny bývala běžně ze dřeva a kovu, dnes je podobně jako u karavanu ze sendvičových desek (mezi vrstvami plechu je tepelně izolační pěna). Maringotky se běžně užívaly na staveništích, kde sloužily jako přechodné obydlí pro stavební dělníky. V maringotkách byly zřizovány šatny, převlékárny, sociální zařízení, sklady nářadí. Maringotka může být vybavena samostatným vytápěním. Dříve byla běžná kamna na tuhá paliva, dnes často plynové topení na propan-butan, také je běžné napojení na elektrický rozvod 230/400 V.

Česká výroba sériových maringotek pravděpodobně začala výrobou nejznámější maringotky s oblou střechou T5U a PU4 "Orličan". Kovový rám, opláštění je z dřevěných, svisle přibitých palubek, izolaci tvoří komůrkový papír napuštěný proti vlhku, zakrytý sololitem. Točnu přední nápravy většinou dodávala karosa, nástavbu vyráběli n.p. Orličan Choceň, nebo n.p. Brandýs nad Labem. Váží cca 2,5 tuny a její rozměry jsou: 3 metry od země po střechu (i s koly), z venku 2,2m na šířku a 7,10m na délku. Je to dvouosá maringotka stejně jako modernější maringotka s rovnou střechou Slušovice. Ta má typický kvádrovitý tvar a je vyrobena z plechu a pěnové izolace. Jednoosá kratší maringotka se nazývá Lesanka a její jméno napovídá že ji používali hlavně lesníci. Další známá maringotka se skosenými boky střechy je německé výroby z roku 1988 a má 8 metrů, je tak nejdelší z u nás užívaných sériových maringotek. Pravděpodobný název je Bukal. Možná nejstarší dřevěná maringotka má typické podlouhlé okýnka v oblé střeše. Našel se v ní nápis " 1929 Benešov u Prahy " ale není jisté jestli byla kdy sériově vyráběna.

Rekreační i celoroční bydlení je v restaurovaných maringotkách v Česku čím dál více populární.

Proto se jim tento web věnuje nejvíce.